Minulost je věc, která se vrací vždy, když ji nejméně očekáváš. Dej pozor, obyčejně je schopná zlámat ti vaz.

Nepustý ostrov

2. ledna 2013 v 21:17 | Rudolf z Falknova |  Povídky
Podobnost s čímkoli je čistě náhodná ;-)

Bylo, nebylo.

Za sedmero horami, za sedmero moři. V dálavách tak nedosažitelných a bájných, že na ně zeměpravci již dávno zapomněli. Tam, kde se hvězdy k zemi kloní a kde měsíc se samotného světa dotýká. Uprostřed těch nejhlubších vod oceánů tak rozlehlých a modrých, že jejich šířku lidská fantazie jen těžko pochopí. Tam v těch nebezpečných a vysokých vlnách pluje krásný a až neskutečný ostrov. Ostrov známý i neznámý. Světlý i tmavý. Zlý i dobrý. Ostrov jenž stal se domovem mnoha a mnoha zajímavých bytostí.

Ta vzdálená zem, mořem jatá, stala se v dlouhém běhu času přístavem snílků i fantastů. Ano. Mnoho a mnoho lidí dokázali jen na pevné půdě tohoto ostrova nalézti své zázemí, svůj domov. Mnoho a mnoho nadějných umělců získalo jen zde své obdivovalele, svoje duše spřízněné. Miliony a miliony se zde usídlili prostě proto, že jen tady bylo dobře. Ten ostrov se jmenoval Glob a rozhodně nebyl pustý.

Mnoho lidí, mnoho hlav, mnoho myšlenek a mnoho slov. Každá společnost potřebuje správce, neboť i tak veliký ostrov jako je Glob se může potopit pod tíhou svých obyvatel. I tak kouzelné místo chce svého starostu. A starostou na Globu nebyl nikdo menší nežli zkušený, dobromyslný a hodný pan Sten.

Ano pan Sten. Ten, který vždy věděl jak na ostrově udržet pořádek. Pán, jenž vždy dokázal poradit. Správce lidu. Dobrý člověk, který nikdy nedopustil žádné bezpráví. Všechen lid Globu k němu vzhlížel s láskou a nadějí. Každý jeden z nich Stena respektoval a ctil. To proto, že co Sten udělal to bylo dobré a prospěšné.

Sám pan Sten se ke své oblíbenosti přičinil jednoduchou metodou. Ve svém skromném domečku si nechal vystavět nádherné modré okno, které bývalo vždy otevřené. K tomu oknu přicházeli občané Globu a šeptali tam své připomínky, nápady kterak ostrov zvelebiti, nebo jen obyčejné stížnosti svého bytí. Pan Sten všem těm slůvkům rád naslouchal, vždy pak podumal a pokaždé se snažil každému vyhověti. Pravda vždy to nebylo jednoduché, přesto tíhu starostování pan Sten zvládal dobře a správa ostrova Glob mu šla jaksepatří od ruky.

Ovšem jak už to tak v žití bývá na bělobě svátečního prostírání se vždy dřív a nebo později najde nějaký ten flíček. Někdy si ho všimneme včas a onu nepatrnou skvrnku na kráse necháme odborně vyčistit. Jindy se ale stane, že nad oním nepatrným flíčkem mávneme rukou a náhle ejhle... Máme tu neuvěřitelnou pohromu v podobě neskutečné hromady špíny a nepořádku. Bohužel na ostrově Glob stal se právě ten druhý případ.

Sten, nám již známý starosta Globu své práci rozuměl. Měl úspěch v tom co dělal a jak se o každého staral. I stalo se, že náš moudrý správce přestal naslouchat svým věrným. Proč taky, vždyť on vše ví nejlépe a jeho jednání bylo vždy neomylné. Přestal naslouchat a zpychl. "Pýcha předchází pád." Tak tuhle větu každého z nás učili stařešinové. Každý z nás ji určitě už slyšel, i kdyby jen u ohně když "jedna babka povídala". Jak moc je ta věta pravdivá se lid z Globu měl přesvědčit brzy na vlastní kůži. A začalo to stromy.

Ostrov se počal měnit. Jindy mocné a pevné divoké stromy, jejichž silné kořeny držely Glob pohromadě byli na Stenův příkaz vykáceny a nahrazeny sice pohlednými, přesto ne už tak pevnými a mocnými ozdobnými keři. Keři, jenž lahodili Stenovu oku a kteréžto rostliny se příliš nerostahovali a nestínili Starostovi na zahrádku tržních rajčat. Tu a tam se sice nějaký ten starý, pevný strom zachoval skryt v četnosti keřů, ale k udržení ostrova to nemohlo stačit. A Stenova zahrádka rostla a byla krásná. Však tolik kupců připlouvalo a platilo zlatem za starostovi rajčátka z Globu. Ó jak smutné je, když jeden zapomene jak naslouchat lidem.

Mnohý z obyvatel si této skutečnosti povšiml. Jak by si také nevšiml, když stromů zbavený ostrov začal po okrajích chátrat a do vln se propadat. Ano Glob se rozpadal a jeho zkáza se stala nezvratnou. Všichni obyvatelé běželi ke Stenovu oknu, všichni chtěli svého starostu varovat. Každý jeden z nich šeptal slůvka do moudrosti okna, ale zbytečně. A pak, po předlouhé době se konečně Sten objevil. Vyklonil se z okna a... A rychle to okno zavřel.

To se nikdy nestalo. Mnoho ten den teklo slz. Mnoho bylo pláče. Mnoho zloby. Důvěra byla zklamána. Naděje odešla společně se Stenem. Lidé začaly opouštět Glob. Ostrov naděje se stal ostrovem pustoty. Nakonec si nebohý Glob vzalo samo moře...

A zazvonil zvonec a pohádky je konec


Co z tohoto příběhu vyplývá? Můj milý čtenáři. Nevím co si sebou vzít na pustý ostrov, opravdu ne. Nikdy jsem na takovém ostrově nebyl. Jedno vím ale jistě. Vím, že na "nepustý" ostrov bych sebou rozhodně nevzal starostu Stena.

Dobrou noc

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 justbeme justbeme | Web | 2. ledna 2013 v 23:11 | Reagovat

Nádherná práce! :)

2 Swallow Swallow | Web | 5. ledna 2013 v 19:28 | Reagovat

Já si taky myslím, že správná odpověd na otázku co sebou na ostrov, neexistuje :D  A nežertuju! Aplikace existuje a taky jsem si s ní pokecala :D

3 Yrian Fjodorovič Yrian Fjodorovič | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 13:02 | Reagovat

V tom máš jistě pravdu. Rajčata bych si vypěstoval i sám, a navíc bych se nemusel dělit! Ne, to zase ne... To je sobecké a škaredé.

4 Amia Amia | Web | 8. ledna 2013 v 1:02 | Reagovat

Teď přemýšlím jen nad tím, co jsi chtěl zakrýt tou první větou psanou drobným písmem  XD

Zase tě ráda vidím, Rudolfe, zpět v plné síle :)
Moc zajímavá pohádka. Dítěti bych ji asi nevyprávěla, protože bych se bála že ji nepochopí nebo si nevezme poučení že ,,Pýcha předchází pád".
I když... jo, vyprávěla. Malinkému  ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama