Minulost je věc, která se vrací vždy, když ji nejméně očekáváš. Dej pozor, obyčejně je schopná zlámat ti vaz.

Říjen 2012

Jedno slovo píšeš

29. října 2012 v 22:51 | Rudolf z Falknova |  Básně

Nu prostě v pauze něco k tématu...

Jedno slovo máš

druhé větru dáš.

Třetím slůvkem pláčeš,

se čtvrtým si skáčeš.


Tužkou větu čmáráš,

papírem si máváš.

Stránky perem modříš,

potíš se a hoříš.


Múzu stále ztrácíš,

k začátku se vracíš.

Jsi jak kroužek z hada,

je v tom jaká zrada.


Hle zřím ta zvláštní slova,

jenž k sobě román zková.

Tak přestaň se už mračit,

stačí jedním slovem začít.


Padlý

25. října 2012 v 23:25 | Rudolf z Falknova |  Básně

Jen tak, pro ten obrázek.

Perutě zlámané a tělo zdobí šrám,

"Odejdi Ty dítko nevděčné."

Blankytnost teď páchne sírou.

Svatozář zhasla s hněvem zůstal sám,

"Otče, jest to sen či skutečné?"

A moc dobra teď vládne jinou silou.

***

V prach sražen dlaní nejmocnější,

"Již nejsi z prvních Synu."

Z peřin jež v dálavách se ční.

Víru choval v hrudi nejvroucnější,

"Nes své břímě, tíhu, vinu."

tak padl anděl do konce světa dní.


Ze skla slečna

16. října 2012 v 19:36 | Rudolf z Falknova |  Básně

Možná, že to tak nevypadá, ale tohle vzniklo v časech, kdy jsem přestal chlastat. No teď už celkem úspěšně abstinuji a ty roky mi připomíná už jen těch pár zapomenutých slůvek. A tak, vlastně se mi ani nestýská :-D

Jen ze skla slečna, bezvýznamná tečka

kolem níž se točí svět.

Jít k ní je skrytá léčka,

obrať kroky a to hned.


Jedna tečka, je zlá slečna,

má smysl jí život dát?

Tak tu slečnu nikdo nezná,

sám začínám se sklenky bát.


Jedna slečna, v duši tíha,

běž pryč ty stvůro hloupá.

Z tvého smíchu je cítit síra,

nechci tě víc, žaludek se mi houpá...