Minulost je věc, která se vrací vždy, když ji nejméně očekáváš. Dej pozor, obyčejně je schopná zlámat ti vaz.

Tak to je síla...

15. prosince 2010 v 1:19 | Rudolf z Falknova |  Povídky
"Tak to je síla." říkám si když přepisuju a upravuju tuhle připravovanou knihu. Je půl druhý ráno, já u toho budu zase beztak sedět do čtyr a zejtra zas pak zas a .... Už to předělívám skoro dva měsíce. Fakt mi z teho začíná hrabat.
Vy tu knihu ještě nemůžete znát, i když jste se už s některými jejími hrdiny na tomto blogu mohli setkat. (STVŮRA- ten vrahoun Aland.    KRYŠPÍN- ten kovář Kryšpín :-D ) Celá kniha bude snad hotová do léta příštího roku a na podzim toho samého by se snad dala i pořídit. (A jé zase si vytyčuju cíle, sakra jak já to jen stihnu?)
A proč že je to síla? Jak jsem již napsal: opravuji  ("stilizuji") celou knihu a tak nějak mě některé (většinou ty krvavé) pasáže zarážejí. Fakt jsem tohle vymyslel já? Proboha nejsem nějak ujetej? Co na to čtenář? Nebude mu zle až bude číst o stříkající krvi, kluzkých střevech opouštějící útroby a mlaskavě vyražených mozcích z lebek? Nebo to snad takto působí jen na mě (což by bylo dobře i když by to mohlo mít nepříjemný dopad na mé duševní zdraví :-D ), protože si děj tak nějak... hm... v hlavě přemítám?
Nu což posuďte sami, je to pro vás a podle vašich reakcí (a nebo nereakcí) se zařídim. ;-)


khjddfhj




...

H nalo se proti nim dvanáct krvelačných trollů. Zubří válečníci stáli, v rukou nahé meče, připraveni k boji. Připraveni střetnout se s masou těch stvůrných nepřátel, kteří se k nim nevyhnutelně blížili.

Goryn pozvedl svůj meč a mrštil jím vstříc řvoucí řadě krvelačných bestii. Zbraň vylétla do vzduchu obloukem, čepelí se obrátila proti trollům a hozena s neskutečným vztekem i nemalou silou mladého válečníka, letěla vstříc jedné z oblud. Ostrý hrot meče našel svůj cíl. Pronikl do útrob trolla a ten ztrativší půdu pod nohama odlétl se zaúpěním zpět. Dopadl zády na zem. Gorynův meč ho přišpendlil pevně k půdě. Troll si pravděpodobně neuvědomil co se s ním děje. Nestačil vydat ani hlásku a bídně odevzdal smrti své mizerné žití. Jeho tmavá a odporně smradlavá krev se tiše vpíjela do lesní půdy.

"Trefa," procedil nenávistně i s určitou dávkou škodolibosti mladý bojovník, když s uspokojením viděl jakou škodu napáchal jeho meč a strhl rychle velkou, oboustrannou sekeru ze zad.

Ostatní trollové se přiblížili a jejich dlouhá, tmavá kopí začala naše válečníky nemilosrdně ohrožovat. Goryn se napřáhl těžkou zbraní daleko za sebe. Do rány, která následovala se opřel celým svým tělem. Sekera dopadla na trollí zbraně. Černé dřevo se s praskotem lámalo a veliké,ostré třísky z násad kopí létalo vzduchem. Tři z útočících trollů zůstali stát a nevěřícně zírali na neškodné pahýly svých zbraní. Těžko říct co se jim honilo v tu chvilku hlavou, asi sami soběvyčítali, že si ke svému útoku vybrali zrovna tohoto zdánlivě na první pohled nezkušeného bojovníka.

Goryn opět pozvedl těžkou, ostrou zbraň. Dvakrát vykročil vpřed a odrazil se od země. Ve skoku spustil sekeru. Do úderu se opřel veškerou svojí silou i vahou robusního těla. Pádné ostří zbraně dopadlo na hlavu jednoho z těch tří. Rozevřela se krvavá rána a bezvládné trollovo tělo odlétlo na zad. Chvilku se sice na zemi ještě škubalo v posmrtné křeči, ale pak utichlo neschopné dalšího boje.

Mysl mladého válečníka ovládla až šílená touha zabíjet ta bezcitná, ohyzdná stvoření. Ovládl ho vražedný zápal z boje. Jakoby jeho tělo dostalo odkudsi rozkaz zabíjet. Goryn rozkazu uposlechl. S vyzývavým řevem dopadl na zem. Bleskově se otočil a již v pokleku máchl sekerou doleva. Toporo teď držel pouze jednou rukou, přesto velice pevně, což dokazovaly z pod jeho tuniky vystupující pletence svalů. Sekera uťala nohu dalšího trolla těsně nad kolenem. Bestie padla k zemi. Držela se za pahýl, z kterého krev stříkala do okolí v pravidelných pulzech. Troll vyděšeně i bolestně řval. Goryn popadl zbraň opět oběma rukama a narovnal se. Opřel čepele sekery o krk sténající, beznohé stvůry. Využil délku své zbraně, zapřel se o toporo a opět vyskočil do vzduchu. Ostří se prokouslo obludím krkem až k travnatým trsům v půdě.

Mladý válečník, letící vzduchem vymrštil nohy před sebe. Patami svých kožených bot zasáhl třetího z trollů přímo do tlamy. Nakopnutá stvůra se prohnula a v nedobrovolném přemetu na zad přistála břichem k zemi. Goryn vytrhl sekeru z krku již mrtvého trolla a opsal zbraní nad hlavou velký, vražedný oblouk. Sekera zasvištěla. Dopadla na zátylek těžce se zvedajícího, zuby plivajícího trolla. Zajela do obludího masa jako do másla. Ani pevné krční obratle nemohly tu hroznou ránu zbrzdit, natož pak zastavit. Sekera trolla téměř sťala. Ano téměř, neboť hlava obludy se od trupu neoddělila úplně. Zůstala vyset na pruhu tmavé kůže a houpala se tam jako děsivé kyvadlo. Obluda, která se po tvrdém kopanci pokoušela vstát teď opět klesla do rychle rostoucí kaluže vlastní krve. Vítězný Goryn se ohlédl. Už se nestaral o své tři soky. Nemusel. Hledal další nepřátele. Nebylo ho však již třeba. Jeho druzi rovněž nelenili.

Roja, společně s Veronou v dokonalé souhře dobíjely jednoho z velkých trollů. Ten se motal před nimi jako opilec a nebyl sto vykrýt žádnou z jejich ran. Verona vždy naznačila výpad a Roja v tom samém okamžiku, jen o zlomeček později bodla nebo tnula. Bestie se prostě těm záludům nedokázala bránit, notně zkrvavená začala ustupovat a jen nesmyslně kolem sebe máchala svým kopím. Pak Roja v pravý okamžik zaútočila a proklála obludě stehno skrz na skrz. Troll upustil své kopí a bolestně se chytil za ránu, ve snaze zastavit silné krvácení. Verona v tutéž chvíli sekla svojí zbraní shora. Vlastně její výpad ani sekem nebyl. Byl to táhlý, šikmý řez. Trollí tělo se otevřelo a mlčky jen z nechutným čvachtnutím odešlo konečně do říše mrtvých.

Roland zase svými krátkými, ale tvrdými seky rozséval zkázu mezi svými nepřáteli a jeho rukou již zhynuly čtyři z trollů. Ale už na něj útočil další. Veliká obluda, jenž zahodila před chvílí zlomené kopí a v hnusných, špinavých prackách se jí objevil rezavý, zahnutý tesák, tnula proti králově pravé noze. Roland vykryl a zároveň s tím ktytem si ukročil doleva. Levou rukou popadl rzí pokrytou čepel trollý zbraně dlaní zespodu. Pak prostě otočil zápěstí. Vytrhl zbraň z ruky soka a bleskově jí obrátil hrotem proti jejímu pánu. Trochu se při tom pořezal na prstech, ale nedbal toho. Rezavý tesák vnikl do útrob obludy společně s Rolandovým mečem vedeným válečníkem bodem za zády. Odzbrojená, dvakrát probodnutá a smrtelně raněná obluda opustila tento svět polykajíc vlastní krev.

Roland ponechal trollí tesák v ještě se cukající mrtvole a vytrhl z jejího těla pouze svůj meč. Chtěl se poohlédnout po dalším soupeři, když tu ho bez jakéhokoliv varování silně píchlo mezi spánky.

"Zmiz. Teď NE!" zavelel tiše, přesto rázně. Bolest jako by se opravdu zalekla, ustoupila.

Pak král přejel pohledem bojiště. Zjisti, že ho již není třeba neboť Toran běsnil svým mečem a útočil velkým štítem. Jeden z trollů již zhynul zmrzačen pod jeho výpady a druhý, sražen štítem se marně pokoušel vstát. Charkan, teď velký vlk na něj skočil a ostrými tesáky mu rval z krku v cárech maso. Troll se vlka sice snažil srazit, ale sily mu na to nestačily. Konečně vlk odhalil krkavici obludy. Zakousl se do ní a třepajíc hlavou, vyrval jí ze zkrvavené rány. Troll ztichl a jeho život zhasl.

Poslední z trollů se obrátil na zbabělý útěk, snad v marné snaze zachránit svůj bídný život. Toran s tichou kletbou mrštil svůj štít za unikající stvůrou. Kulatý štít letěl nízko nad zemí a rotoval jako talíř. Až těsně za patami prchajícího zbabělce se nadnesl a zasáhl trolla do týlu lebky. Trollova hlava se rozskočila a nevelký mozek visící na speteném chuchvalci nervů se s mlasknutím zhoupl ven z lebky. Troll padl a už nevstal.

"Hotovo," otřel si krev z meče Roland.

"Ne tak uplně Rolande," tiše varovala krále elfka.

Skutečně. V křoví, odkud prvně zaútočili trollové se vztyčila ohromná, temná postava. Pomalu vyskočila na palouk a jen tak lehce, téměř vyzývavě pohupovala svou zbraní. Byla to veliká oboustraná sekera, vedle které by se i ta Gorynova zdála pouhou hračkou. ...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siwa Siwa | Web | 15. prosince 2010 v 20:59 | Reagovat

Nevím, jak vypadá zbytek, ale pokud to není krvavý román od začátku do konce, tak bys to tam možná mohl nechat. Mě osobně to nevadí, nevím jak ostatním... Konec téhle ukázky se mi moc líbí. :D Takové hrůzu nahánějící zakončení, až mi přejel mráz při představě té postavy se zbraní.
Mimochodem... Cos myslel tím, že jsem taky "Temná" :D. Tak nějak mi to nedošlo :)
Mám se pokusit ti sem nahnat lidi, abys zjistil názory na tenhle článek? Stejně jsem o tvém blogu chtěla udělat článeček, jako to dělám u všech ostatních oblíbených stránek.

2 Amia Amia | Web | 6. ledna 2011 v 15:55 | Reagovat

Héééj, přeci nemůžeš po tak parádní bitvě přijít s další potvorou a jen tak to utnout!  :D
Dobře dobře, zakončení je super a celý popis bitvy se mi moc líbí. Jsem ráda že mám další materiál na kterém studovat ;)

S těma krvákama nevím. Je fakt, že k tomu jsou asi spíš rovnou určené typy knih, jako třeba edice Warhammer a tak (tam se s holými vnitřnostmi skutečně neštří :) ).
Takže pokud píšeš ,,normální" knihu.. Ale zase, třeba takový Kulhánek si taky servítky nebere. Asi jak to cítíš ty.

3 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 6. ledna 2011 v 16:07 | Reagovat

[2]: musím to utnout nebylo by to pak takové překvapení :-)
S tou edici Warhammer? Ja vubec nevím co to je ty jo :-)
Ano měla by to být normální kniha.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama