Minulost je věc, která se vrací vždy, když ji nejméně očekáváš. Dej pozor, obyčejně je schopná zlámat ti vaz.

Stvůra (ještě jednou)

21. prosince 2010 v 15:56 | Rudolf z Falknova |  Povídky

Ještě jedna ukázka z připravované knihy, ted už poslední, tak si to užijte ;-)

ruze



A land stál v koupelně svého bytu a prohlížel si v zrcadle obličej. Rudý, krvavý šrám na tváři, kde ho svou zbraní poranil ten "ZASRANEJ PARCHANT" nebyl tak hluboký jak se mu z počátku zdálo.

"Ale tvrdit že jsem se pořezal při holení by mi asi neprošlo."

Celá tvář ho silně pálila a v ráně mu bolestně tepalo. Přesto to byl jen povrchový škrábanec. Aland si otřel ránu vlhkým kapesníkem a otevřel lahvičku s kysličníkem. Trochu sykl a ucukl, když se dezinfekce dostala do kontaktu s ránou, ale vtíravá, štiplavá bolest za chvilku odezněla.

"Hajzl. Hajzl zasranej!" ulevil si.

Aland opět pohlédl do zrcadla. Přejel si rukou po tváři. Třídenní strniště vousů ho škrábalo v dlani. Sáhl po holícím strojku, ale hned přístroj zase položil zpět na okraj sněhově bílého, keramického umyvadla.

"Ta děvka dá policajtům určitě můj popis," uvědomil si a opět jím zalomcoval vztek. Nedokončil to a teď ho čekají potíže.

"Bude lepší když si nechám vousy. A zejtra radši na čásek zmizím."

Aland si jen opláchl obličej a dával pozor, aby se zbytečně nedotýkal poraněného místa. Pak si vyčistil zuby. Otočil se, zhasl světlo a odešel z koupelny. Vešel do kuchyně. Otevřel ledničku. Ze dveří lednice, z přihrádky vzal čtyři vejce a ze spodního šuplíku vyndal cibuli. Pak zavřel lednici a přistoupil ke kuchyňské lince. Měl hlad. Vytáhl pánev a pustil plynový sporák. Za chvilku už kuchyní zavoněla smažící se nakrájená cibulka a vejce.

Aland si sedl na gauč v obývacím pokoji. Pustil dálkovým ovladačem televizi a jedl jídlo lžící rovnou z černé, teflonové pánve. K míchaným vejcím přikusoval včerejší chleba. Když dojedl odložil prázdnou pánev na stolek před sebou. Rukou setřepal drobky, které mu zůstaly na černé, bavlněné košili. Droboučké kousíčky chleba padaly na chlupatý, hnědý a neudržovaný koberec. Aland se spokojeně protáhl. Kosti mu trochu zapraštěly jak se položil na gauč. Zahleděl se na obrazovku televizoru. Zvedl ruku a ovladačem přidal na zvuku. Krásná, až příliš krásná, Alandovi se při pohledu na ní zbíhaly sliny, blondýnka v růžových šatečkách, ty šaty víc ukazovaly než-li skrývaly, hlásila předpověď počasí.

"Miluji žabí stehýnka... Hlavně z Rosniček."

Aland se zaposlouchal do předpovědi.

"Můžeme se těšit na nadílku sněhu a příchod studené fronty ze západu, která konečně vystřídá nezvykle teplé počasí..."

Blondýnka se usmívala, jakoby někdo o přicházející zimu stál. Jakoby všem předávala tu nejúžasnější zprávu. Alan chtěl ochutnat teď už i žabí prsíčka. "Rosnička" se svůdným úsměvem, jistě patřil Alandovi, pokračovala.

"Však už je také na čase, aby v polovině prosince zima konečně převzala svojí vládu. Doporučuji vám, vážení diváci, abyste se od zítřejšího rána teple oblékli. Mrazivé počasí udeří již této noci. Je čas nasadit kulichy a vytáhnout teplé zimní bundy."

Roztomilá, jistě velice chutná, "Rosnička" pak s tím svým úsměvem, je opravdu tak hloupá a nebo to jen hraje?, vztyčila ukazováček a pohrozila. Aland měl pocit, že by snědl zástup takových Rosniček.

"Páni řidiči, doufám, že jste připraveni na zimu. Vozovky budou namrzat, budou zasypané sněhem a proto je nezbytné mít nasazené zimní pneumatiky. Prosím jezděte opatrně. S přáním krásných, bílých vánoc se s vámi loučím a přeji hezounký večer, samozřejmě, že s naší televizí."

Blondýnka se usmála a vyzývavě zamávala do kamery. Nebylo by špatné se s tou žabičkou seznámit. Pak začaly reklamy.

Aland televizor opět ztlumil. Zkřížil ruce za hlavou a zahleděl se do stropu místnosti. Přemýšlel.

"Jak to udělal? Jak jen to ten zmetek udělal?" nešlo mu to pořád do hlavy.

Aland měl zvláštní "spojení" s jistým místem a díky tomu už od malička věděl, že je vyjímečný. Občas vídal věci, které nedokázal vysvětlit. Občas se ocital na místech, která v jeho "KDY" a jeho "KDE" nevyskytovala. Ten druhý, ten Roland, ho občas také "navštěvoval" a Alanda nesmírně bavilo děsit ho svými činy. Byl doslova u vytržený, když tomu druhému mohl ukázat svojí moc. Svojí sílu. Dělal to o to víc rád, o co víc cítil a uvědomoval si, že Roland pro něj znamená jistou hrozbu.

Poslední dobou bývalo to jejich "spojení" opravdu silnější než-li jindy. Oba dva dokázali ze světa toho druhého jaksi "cítit" víc. A tomu parchantovi se podařilo dokonce "projít". Ano, dokázal nějak projít k němu, zastavit ho a zranit. Aland věděl, že to tak nesmí nechat. Nechtěl to tak nechat. Chtěl mstu.

"PARCHANT!"

Aland se pokusil o spojení. Chtěl zjistit, jestli on sám dokáže rovněž "projít". Chtěl "projít". Vyřídit si to s tím zmetkem jednou pro vždy. Vrátit mu ránu stonásobně a ještě něco přidat. Zavřel oči a soustředil se. Kolem něj se zvedl snad jakýsi stříbřitý prach a hustá, navlhlá mlha. Aland cítil, že prochází.

Otevřel oči. Instinktivně natáhl ruce před sebe. Jeho "průnik" zastavila vysoká, rudá a nějak zvláštně horká stěna. Dál nemohl.

"To udělal ON," uvědomil si.

Nějakým způsobem se Rolandovi, tomu zmetkovi, podařilo vystavět "hráz". Hradbu, která Alandovi znemožnila navázat spojení. Alando stál před temnou, rudou stěnou a dlaněmi jí ohlatával. Zdála se nepropustná a pevná, přesto byla nějak poddajná. Nějak živá. Opřel se o ní ramenem a zatlačil. Nic. Trochu couvl a rozběhl se proti té "zdi". Čekal tvrdý náraz, ale materiál, ze kterého byla stěna postavená, se po dopadu jeho těla trochu zvlnil, nejdříve ho "pojmul" a hned pak odmrštil zpátky. Aland dostal vztek.

"Pusť mě HAJZLE!"

Zuřil. Mlátil do stěny pěstmi, jen to dunělo. Výsměšně to dunělo. Pořád nic. Po chvíli marného "dobývání" hradby zavřel oči. Uklidnil se a opět se navrátil do svého "KDE". Ležel zas na gauči a tělo se mu chvělo vztekem.

"Já tě dostanu ty Hajzle," opakoval si dokola tu myšlenku než usnul.


* * * *

Aland se probudil pozdě. Bylo téměř poledne. Pocítil na těle nezvyklé chladno. Vstal, zapálil si cigaretu a vykoukl z okna. Venku bylo bílo. Lesklé, mrazivé květy na skleněné tabuli, jindy čirého okna, dávaly znát, že je i mrazivo. Chvíli o tom přemýšlel. Přišlo mu divný, že ještě včera bylo téměř pětadvacetistupňové vedro a teď, jak mu říkal teploměr zavěšený na venkovním rámu okna, je třináct stupňů pod nulou. Potáhl s neskrývanou chutí z cigarety a pokrčil rameny.

"Zima v prosinci. No kdo by to byl čekal," zavtipkoval a sám se svému sarkasmu zasmál. Měl velmi vyvinutý smysl pro humor.

Otevřel okno a vyhodil ještě hořící nedopalek dolů na zasněžený chodník. Ulice města byli opravdu zahaleny bělostnou peřinou sněhu a Aland si všiml, že jindy neustálí hluk metropole ustoupil ospalému zimnímu tichu. Jen z dálky zaslechl zvonivý cinkot tramvají. Nadechl se. Do plic mu vnikl mrazivý vzduch, tak studený, až mu to skoro vyrazilo dech. Zavřel rychle okno a šel se najíst. Po jídle si uvařil kávu a po jejím vypití se konečně cítil celý. Celý a dokonale probuzen. Opět se pokusil "projít". Zas narazil na tu "hradbu" a zas mohl vztekem puknout.

Celý den strávil v bytě. Naházel nějaké věci do velkého vojenského báglu a chystal se na svůj útěk z města. Ještě třikrát se pokoušel rozbít tu stěnu, ale jen ho to vyčerpalo. Pak zase usnul. Vzbudil se až později večer. Pořádně se oblékl, nahodil si bágl na záda, pozhasínal světla a odešel z bytu. Venku, na ulici, nastoupil do svého auta. Hodil vojenský vak se "zásobami" na zadní sedadlo a otočil klíčkem. Renault-Nevada jen stěží a nedobrovolně naskočil. Aland pustil topení. Opět vystoupil z vozu a smetáčkem ometl vrstvu sněhu z čelního skla a pak důkladně škrabkou odstranil pod sněhem, ke sklu přimrzlý led. Když si znova sedl za volant, bylo již v kabině vozu relativní teplo. Pustil si v autopřehrávači cédéčko metalové skupiny Iron Maiden, zařaril rychlost a opatrně se rozjel. Mířil ven z města. Musel na pár dnů zmizet.

"Než se přežene to s tou blonckou."

Rozhodl se, že pojede na svou utajenou chatu, dokonale ukrytou ve stínu lesa asi šedesát kilometrů od města. Věděl, že tam ho nikdo nenajde. Tam se schová před těmi šťouravými policajty.

Sněhové vločky narážely do čelního skla a stěrače puštěné na nejvyšší rychlost dokonale čistily Alandovy výhled ven. Z repro beden umístěných kdesi pod palubovkou vozu a ve dveřích se nesly tvrdé tóny písně Flight of Icarus a hlas zpěváka Bruce Dickinsona melodicky střídal výšky i hloubky. Aland miloval tuhle metalovou kapelu. Broukal si slova písně společně se zpěvákem a jeho vůz pomalu opouštěl město.

Silnice za městem nebyli prohrnuté. Bez pouličních světel se notně setmělo a v záři reflektorů tančila jen bílá stěna vloček. Nebýt oranžových odrazek na patnících u krajnice vozovky a zimního obutí auta Aland by jen s těží udržel vůz na silnici. Naštěstí byl skvělí řidič. Krvavě červený Renault si to dál šinul po neprohrnuté silnici a Aland docela v pohodě zvládal časté smyky Nevady. Cesta byla už však dlouhá a on cítil, že se blíží ke svému cíli. Vlastně by mel být už u své chaty každým okamžikem. Te už v noční, zimní vánici se nenechal "nachytat" nástrahami počasí a mistrně projížděl nebezpečné zatáčky. Vozovka, nebo co z ní pod hromadou sněhu zbylo, byla "autoprázdná" a po silničářích nebylo ani památky.

"Zase jsou zaskočeni," uchechtl se Aland, ale nedalo by se říct, že by mu to kdovíjak vadilo. Vlastně mu tato kalamita "hrála do noty".

-Jen blázen by vyrazil v takovéto slotě mimo město. Jen blázen a Aland.-

Vypnul cédéčko a hlas Bruce Dickinsona a tvrdé, přesto melodické, metalové tóny kytar ztichly. Monotonní, pravidelné hučení motorů přehlušoval teď jen pištivý zvuk neúnavně pracujících stěračů. Nevada projížděla levotočivou zatáčkou, když tu si Aland všiml, v protilehlém příkopu, odrazu světla ve vypnutých parabolách reflektorů jiného auta. Opatrně zastavil, pustil předpisově výstražné blinkry, zapnul si bundu až ke krku a vystoupil. Do zad se mu opřel silný, studený vichr a Aland se na poslední chvíli chytil otevřených dveří svého vozu, aby neuklouzl. Srovnal se a rozvážně vykročil k zapadlému autu. Byl to Ford. Motor zeleného Fordu běžel naprázdno. Dveře auta se s tichým cvaknutím otevřely. Aland k nim přistoupil.

"Dobrý večer. Myslela jsem si, že už tudy nikdo nepojede. Víte, zapadla jsem tady a telefon nefunguje. Můžete mi prosím pomoct?" ozvalo se ze zeleného, jízdy neschopného auta a na Alanda vykouka nádherné černovláska a prosebně se usmála.

-Ale tak to víš že ti pomůžu.-

"Ale jistě slečno. Jenže v tomhle počasí už nikam daleko nedojedeme. Mám kousek odsud chatu a zrovna tam jedu. Tak jestli se nebojíte pojeďte se mnou a zítra snad seženeme společně pomoc," povzbudivě na černovlásku mrkl a s patřičnou nevinností se usmál.

Dívka na chvilku zaváhala. Prohlédla si ho a pak smutně koukla na silnici. Otřásla se chladem, opět na něj pohlédla a rezignovaně vypnula motor.

"No, vlastně mi ani nic jiného nezbývá. Viďte?"

Vystoupila z vozu. Aland se opět povzbudivě usmál a už otvíral dveře od své Nevady. Když po další chvilce zaváhání konečně nasedla, zařadil rychlost a auto se rozjelo. K Alandově chatě to bylo trošičku dál, než "jen kousek". Musel odbočit z hlavní cesty do lesa, kde měl nemalé problémy s autem a jen tak tak, že sám v hlubokém sněhu nezapadl. Nakonec se mu ale kdovíjak podařilo závěje projet a k chatě přece jen dorazili bez úhony. Aland zastavil automobil vedle chaty pod dřevěným "suchým stání" pro auto a vystoupil.

"Musíme si zatopit, ale zaručuji vám slečno, že za chviličku tu budeme mít teplo. A něco na zub také jistě najdu."

S těmi slovy odemkl dveře, rozsvítil světlo a pustil jí dovnitř. Promrzlá černovláska pozvání vděčně přijala. Nevšimla si jeho lačného úsměvu a nedočkavého, tak nějak hladového pohledu. A i kdyby si všimla. Bylo by pro ní pozdě.

-Až příliš pozdě-


* * * *

Začal s ní téměř okamžitě. Ještě zatopil a připravil večeři. Řekla mu, že se jmenuje Eva. Věřila mu a docela mile se na něj už usmívala. Když se na ní vrhl jen nechápavě na něj hleděla a pořád se chvilku mile usmívala. Dlouho trvalo, než začala křičet.

Aland prožil krásnou, krvavou noc plnou vášně. Na Rolandův svět si téměř ani nevzpomněl a ten parchant ho taky nevyrušil. Užíval si její tělo i její strach. K ránu už skoro přestala křičet. Už téměř neměla sílu. Jen tiše sténala bolestí a hrůzou.

Vstal. Přiložil do krbu. Uvařil si silný grog. Eva ho sledovala jedním vyděšeným okem. Druhé oko měla zarudlé, zalité krví a jaksi bez života.

"Je krásná. Úžasně krásná."

Najedl se. Eva ho opět "lákala" k sobě. Byla silná a měla výdrž.

"Ta mi vydrží dlouho."

Radoval se z její bolesti. Z její bezmoci. Aland se jí nemohl nabažit.

Někdy odpoledne ztratila vědomí.

Aland, teď už klidný a plný síly opět přiložil do krbu. Ohlédl se na její zmučené tělo. Ležela přivázaná k posteli a krvácela z různých, řezných i tržných ran. Měla hlavu trochu na stranu a její černé, havraní vlasy padaly přes pelest postele až na podlahu. Z těch vlasů stékala velice pomalu rudá krev a na dřevěné podlaze se tvořila "nasládlá" louže. Aland se pyšně usmál. Zapálil si. Dokouřil slastnou cigaretu a nedopalek hodil do plamenů hřejivého krbu.

"Zkusím to," řekl si a zavřel oči.

Zase se zvířil stříbrný prach. Zas ho zahalila bledá, hustá mlha. Ta stěna tam pořád byla.

"HAJZL!"

Opřel se ramenem do hradby, která mu nedovolovala "projít". Zatlačil. Stěna povolila.

"Nedává pozor," uvědomil si vítězoslavně Aland a "vstoupil".

Král před ním stál otočen zády.

Aland neváhal a zaútočil.

Vše bylo rychlé. Tak rychlé. Aland skoro ani nevěděl jak se to semlelo. Král ležel před ním na zemi. Alandův nůž se zaleskl a blýskla se také čepel velké, letící sekery, mířící na králův krk.

"Máš to spočítaný, HAJZLE!" bleskla Alandovi triumfální myšlenka hlavou.

Rak zaznamenal rychlý pohyb. Ještě než obě vražedné čepele dopadly na svůj cíl, přikrylo krále jiné tělo. Obě zbraně dopadly.

Krev a praskot kostí.

Aland pocítil nepříjemný tlak mezi spánky. Nějaká síla ho táhla zpět.

"... už o mě ví..."

Zlomek vteřiny se pokoušel bránit, ale "zatracenej parchant" byl silnější. Najednou se ocitl opět zpátky ve své chatě. Nohy se mu chvěli vasílením.

"Nedostal jsem ho, ale i tak dostal někdo lekci. Takhle se na tebe musí, HAJZLE!" ulevil si vztekle.

Napil se lahvového piva a pohlédl téměř zamilovaně na postel. Eva se už probrala. Vyděšeně na něj zírala. Ten pohled mu připadal tolik svůdný.

"Prosím, už ne. Už nééé..." říkaly, NE křičely její rty, ale znělo to spíš jako:

"Ošim - ž - ee - ž - ééé..."

Aland přistoupil k posteli. Spokojeně černovlásku pohladil po tváři a vlídně se na ní usmál.

"Jistě miláčku, taky mi už chybíš."

Sklonil se nad její ňadra a labužnicky se zakousl do její bradavky. Pukla a rozprskla se jak borůvka a v ústech cítil nasládlou, božskou chuť krve. Nemyslel si, že by měla ještě tolik síly aby křičela.

-Ale ona křičela-.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siwa Siwa | Web | 21. prosince 2010 v 17:07 | Reagovat

No, vypadá to docela zajímavě. Jen ti vytknu tu spoustu uvozovek. Ale asi to ještě není konečná verze, co? Občasné chyby Word opraví a bude to dobrý.
Páni, mám z Alanda strach. Asi bych s ním nikam nejela. Radši bych zůstala v autě :). Docela by mě zajímalo, o čem to vlastně je, ale asi si to necháš ještě pro sebe, co? Nebo máš nějakou anotaci?

2 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 21. prosince 2010 v 17:09 | Reagovat

[1]: bude myslím lepší když to zatím zůstane utajeno, anotace bude ale tesně před vydáním (hej a ty planujes svojí knihu vydat? jen tak se ptam jasně ze planujes, jednou :-) )

3 Siwa Siwa | Web | 21. prosince 2010 v 19:07 | Reagovat

[2]: Správně. Jednou snad plánuju to vydat. A pak bych chtěla, abys mi pomohl. Ne, to asi ne. Jen bych pak chtěla vědět, jak jsi postupovak apod. Poslals rukopis hned několika nakladatelstvím nebo jednomu? Slyšela jsem, že by se to mělo posílat nejprve jednomu a pak druhému, ale ségra říká, abych to poslala rovnou třeba třem, abych zbytečně nečekala. Jaký na to máš názor ty?

4 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 21. prosince 2010 v 19:29 | Reagovat

[3]: no první knihu "Kytce aneb pan Erben ..." jsem uspechal a vydal jsem jí samonakladem (to stojí prachy, ale není to nic zavratnýho) druhou knihu "Za mlhou" jsem udelal trochu jinak i kdyz je to v podstate zase samonaklad ale trochu na pul, nakladatelství mi dost pomohlo, ted to tretí chci zase jinak (jen nevím jak)  kazdopádně ty v první rade az knihu dodelás jí odloz tak na pul roku nekam pryc a vubec na ní nemysli,  oprosti se od toho príbehu, az ten príbeh zapomenes tak jí zase vem a normálne slovo od slova jí přepis (zda se to divný ale budes koukat co ti z toho vyleze) pak se postarej o pravopisnou korkturu (jestli mas nekoho prez pravopis nech ho to opravit. nakonec to rozesli na tolik vydavatelství na kolik jen muzes, obrn se trpelivostí a cekej nepocítej ale moc s tím, ze budes prijata  muj nazor je ze musís projít stejne v první rade "samonákladem" aby ses dostala do úpodvedomí ctenářů a teprve pri dalsm díle se s tebou bude jednat jako s potencionálním partnerem na kterém se da neco vydelat a ne jako s nekým kdo je díky své "neznámosti" vlastně ztrátovej (ono v tomhle biznisu bohuzel nejde tolik o kvalitu jako spís o to kolik se dá videlat) tak to je a ne jinak,  delej si reklamu jak muzes a kde muzes i kdyz ti to proste obcas bude proti srsti tak asi tak

5 Siwa Siwa | Web | 21. prosince 2010 v 19:56 | Reagovat

[4]: Díky, knihu už podruhé přepisuju, takže v první fázi už jsem :D. Pravopis zvládám sama, ale stejnak to dám přečíst mamce, která mi to neskutečně moc zkritizuje (a jsem jí za to vděčná, protože takhle přijdu na neskutečné blbosti, co jsem napsala... třeba že vařené brambory plavou!) a ještě opraví. Pak se uvidí.
Teď by to chtělo vydat tu třetí knihu už jenom z financí nakladatelství ;D. Už jsi známý dvěma knihami, tak by to mělo jít, ještě když ti v té druhé pomáhali. Budu držet palečky, až to budeš rozesílat atd. atd. atd. A moc děkuju za rady.
Neboj, ještě budu dotírat a vyslýchat tě... :D

6 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 21. prosince 2010 v 20:08 | Reagovat

[5]: ok :-)

7 Amia Amia | Web | 6. ledna 2011 v 16:29 | Reagovat

Stvůra podruhé má grády :)
Velice zajímavé je propojení našeho světa s tím fantazijním, jestli to tak můžu říct jak se ukázalo v článku s názvem Tak to je síla :)  Už se vážně těším až to vyjde protože tohle bude rozhodně velmi zajímavé a já jsem zvědavá, jak nakonec vysvětlíš to spojení mezi králem Rudolfem a stvůrou Alandem. Budu doufat že to není jeho alter život  ;D
No nic, jdu nechat nabít nootebok a léčit si zápal plic :)

8 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 6. ledna 2011 v 16:48 | Reagovat

[7]: Rolandem ne Rudolfem :-) to vypadá že už sem prozradil příliš co :-)
Dej si heřmánek a běž spát to pomáhá uvidíš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama