Minulost je věc, která se vrací vždy, když ji nejméně očekáváš. Dej pozor, obyčejně je schopná zlámat ti vaz.

Stvůra

4. prosince 2010 v 21:57 | Rudolf z Falknova |  Povídky
stvůra
  Rad bych vás seznámil s hrdinou (myslím že velmi neoblíbeným) mé nově připravované knihy. Dofám. že vás tahle ukazka jedné z kapitol moc nevystraší. (Jo a prosím omluvte pravopis korektura ještě neproběhla a ja jako dislektik chyby bohužel nevidím)



Blonďatá dívka seděla tři řady před ním. Měla krásné, zvlněné vlasy, jenž jí elegantně padaly přes útlý, bílý krk i úzká ramena. Ty pramínky pohádkově stékaly až skoro k dívčině pasu. Aland jí sledoval už asi hodinu a půl. Poprvé jí spatřil v obchodním domě, kde si vybírala nové, vysoké, červené kozačky. Byla opravdu krásná. Měla modré, pronikavé oči a zářící, jakoby dětsky nevinný úsměv. Na těle se jí modralo velice přiléhavé tričko s větším přesto decentním šněrovaným a perfektně vyplněným výstřihem. To tričko dokonale obepínalo její štíhlou, svůdně tvarovanou postavu. Od pasu né až dolů byla oblečená v tmavé minisukni, která odhalovala její dlouhé,v punčoškách tělové barvy oblečené, smyslně kráčející nohy.

Aland z ní nemohl spustit oči. Byla nádherná. Byla nádherná a on ji chtěl mít. Musel jí mít. Nic a nikdo mu v tom nemohly zabránit. Musel jí "ochutnat". Sledoval jí a čekal na příležitost. Stal se jejím stínem. Nemohl se nabažit pohledu na tu krásu. Byl sice vyrušený ze svého pronásledování dívky nějakým... "týpkem"... ale dokázal tuto... "hrozbu" ...zahnat. Nic mu již nestálo v cestě.

Nevšimla si ho. Nevšimla si ho a to bylo dobře. Koupila si kozačky a odešla prosklenými dveřmi z obchodu. Spěchal za ní. Skrýval se a užíval si pohledu na její vlnící se boky. Užíval si mlsným pohledem ty kmitající dlouhé nožky. Cítil napětí ve svých kalhotách při pohledu na pod upnutým tričkem poskakující neveliké, přesto ani nemalé polokoule. Aland už jí bytostně potřeboval. Vzal by sí jí nejraději hned. Hned a tady na tomto místě. Už nechtěl čekat. Tlak v jeho kalhotách sílil a ústa se mu plnila nasládlou chutí touhy. Srdce mu rozčílením tlouklo až kdesi v krku. Tak moc jí potřeboval.

"Je tady moc lidí," projel mu hlavou zklamaný povzdech a dál nenápadně sledoval dívku.

Došla i se svým "stínem" až k zastávce autobusu. Stálo a na svůj odvoz tam čekalo asi sedm lidí. Aland se nenápadně postavil mezi ně. Zapálil si labužnicky cigaretu.

"Když kouříš nejseš tolik nápadnej," prolétla mu myslí věta, kterou někde četl v nějaké špionážní povídce.

Musel uznat, že na té větě něco bylo. Opravdu měl pocit, že vždy když si zapálí cigaretu stává se pro své okolí méně nápadnější. Stává se skoro neviditelným. Jakoby ho přikryl namodralý kouř cigarety. Nedokázal si tuhle skutečnost vysvětlit. Prostě tomu tak bylo.

Kouřil. S neskrývanou chutí do plic vtahoval trochu štiplavý, přesto uklidňující dým a po očku, spíš periférně sledoval dívku. Ta si ho pořád nevšimla. Usmál se.

"To ta cigareta."

Na zastávku přijel hranatý autobus. Řidič zastavil vůz s jistotou přesně mezi žlutými pruhy namalovanými na asvaltu. Vzduchové brzdy si s hlasitým "Psssum" oddechli. Aland zahodil zpola vykouřenou cigaretu aniž by jí uhasil a nastoupil. S lístkem si nedělal starosti. Nepředpokládal že by se s touto trasou v této večerní hodině zabýval nějaký revizor. Žádný dopravní pracovník opravdu nenastoupil.

"A i kdyby..." nahmátl rukojeť nože skrytého pod bundou.

Autobus projel s pár zastávkami městem. Ulice se pomalu vylidnily a pouliční lampy se s nastávajícím večerem rozsvítili. Aland si zase zasněně prohlížel nádheru mladé dívky a její krása společně s vibracemi autobusu které přijímal od tvrdého sedadla mu vytvořili opět tvrdnoucí bouli na rozkroku kalhot.

"Musím jí mít."

Autobus dojel až na konečnou. Dívka vystoupila. Aland jí s odstupem chtivě následoval. Na chodníku před hranatým dopravním strojem se otočil opačným směrem než dívka a předstíral, že odchází. Byl napnutý jak struna nedočkavostí. Přestože na dívku neviděl nějak vycítil chvilku kdy zahnula za roh jedné budovy a rozběhl se za ní. Běžel rychle, přesto tiše. Připomínal útočící kočkovitou šelmu. V této části města nebylo tolik lamp a ulice téměř ovládlo večerní přítmí. Muž měl strach, že dívku ztratí.

Doběhl k rohu budovy. Opatrně vykoukl. Spatřil jak si ta krásná blondýnka odemyká dveře od vchodu jednoho z činžovních domů. Aland počkal až dívka vejde. Sledoval okna. Měl již na půl vyhráno a tak se zase chtivě usmíval. Ve třetím patře činžáku se rozzářilo okno s červenými závěsy. Dívka přistoupila k oknu a stáhla dolů žaluzie. Aland teď už věděl který jí patří byt. Zapálil si další cigaretu. Už nebylo kam spěchat. Měl tolik času. Tolik času.

Sklonil se k zámku vchodových dveří. Vytáhl z kapsy kožené bundy svazek klíčů. Postupně je zkoušel. Šestý paklíč vklouzl snadno do zámku. Aland otočil klíčem a ve dveřích tiše cvaklo. Otevřel a ocitl se v temné chodbě budovy. Moc se nerozmýšlel. Nepotřeboval aby si ho všiml nějaký náhodně se vracející nájemník domu. Poslepu ale opatrně se rozběhl schodištěm chodby. Vystoupal takto do třetího patra, Byly tam dvoje dveře. Aland zvolil ty vpravo. Jemně, ale naléhavě zaklepal. Ozvaly se tiché kroky. Boule pod riflemi opět ztvrdla.

"Kdo to je?" zaslechl tázavý, trochu bázlivý dívčin hlas.

"Tady domovník. Hezký večer přeji. Nezlobte se přinesl jsem vám k nahlédnutí novou nájemní smlouvu," odpověděl klidným hlasem.

Aland nevěděl jak ho tahle odpověď napadla, ale tušil, že jeho lest díky ní zabere. Vlastně to netušil, byl si stoprocentně jistý.

Zarachotil klíč a dívka otevřela dveře.

"Já jsem ale už novou smlouvu podepsala. To bude asi nějaký..." nedopověděla.

Aland se vrhl dovnitř proti ní, srazil jí k zemi a vlastním tělem jí přimáčkl k parketové podlaze. Dívka se lekla tak moc, že ani nestihla vykřiknout. Muž nohou kopl za sebe kde tušil dveře a ty se s hlasitým prásknutím zabouchli. Byl to jediný zvuk toho zákeřného přepadení. Pak zase jen ticho. Dívčiny oči se do široka rozšířily. Snad chtěla vykřiknout. Aland jí jedinou ranou široké pěsti poslal do říše snů.

"To by jsme měli. Puso," pochvalně prohodil, když na ní zhlédl z vrchu a pomalu jí začal vslékat. ...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | Web | 5. prosince 2010 v 12:59 | Reagovat

Nevystraší? Maximálně navnadí!
:D

2 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 5. prosince 2010 v 19:53 | Reagovat

[1]: to jsem rád že navnadí na tomhle příbehu delám uz tretím rokem a celej bude snad uz na podzim pristího roku (aspon to mám v plánu) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama