Minulost je věc, která se vrací vždy, když ji nejméně očekáváš. Dej pozor, obyčejně je schopná zlámat ti vaz.

STÍN

9. prosince 2010 v 14:00 | Rudolf z Falknova |  Básně
Anděl

 Stín náhle zahalil slunka svit,

 co přelétlo mi nad hlavou?

 Bylo to velké, já však musím jít,

 širou pouští, dálavou.


 Když zmírám, žízní v suchu trpím,

 zas ten zvláštní stín,

 mam mít strach? Né vzteky supím.

 Musím jít dál, to dobře vím.


 To jen supy, krouží nad mým tělem.

 Ja nedám jim však ochutnat.

 Jdu dál za nosem, za svým čelem,

 jen dál osudem zamíchat.


 Zase něco, hledím vzhůru.

 Kdepak je ten podlej pták?

 Nevidím nic jen zvláštní můru.

 Od slunka záře, spálený je zrak.


 Takhle to jde celé bytí,

 vždy když zastavit chci cítím stín.

 Zastavit? Ne! To je konec žití.

Stín nutí mě jít, to není šprým.


 Je to sup a nebo anděl?

 Ta myšlenka mě nutí smát.

 Smířen jsem již je to úděl?

 Snad není proč se stínu bát.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | Web | 11. prosince 2010 v 17:38 | Reagovat

Pořád přemýšlím a pořád se ztrácím mezi první a druhou půlkou.
Takže ti nemůžu nic říct o tom, co si myslím  ;D

Líbí se mi, báseň se mi opravdu líbí, jen opravdu stále nemůžu rozšifrovat tu myšlenku, což mě hrozně štve. Zkusím zase někdy později :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama